V říši trpaslíků – původ v lidových povídačkách

Mnohé podzemní chodby jsou opředeny legendami a pověstmi, které jsou někdy staré i několik staletí.

Velmi rozšířena je především představa, že podzemí obývají trpaslíci (mužíčkové, skrčkové, pidimužíci ...). Trpaslíci prý byli lidem přátelsky nakloněni, dostávali totiž od nich drobné pamlsky. Všeobecně - nejen v jižním Německu - se trpaslíci spojují s důlní činností. To je svým způsobem zajímavé, neboť podzemní chodby jsou po stavební stránce odborně provedené.

Další pověsti, které souvisí s podzemními chodbami, uvádějí dvě místa, která jsou vzájemně spojena nesmírně dlouhou podzemní chodbou. V některých podzemních chodbách prý zpívaly panny a víly své krásné písně.

Tzv. „loch“ ve sklepení Schießl-Hofu je poprvé písemně zmíněn v díle Franze Xavera ze Schönwerthsu Aus der Oberpfalz – Sitten und Sagen (Z Horní Falce - zvyky a pověsti), vydaném v letech 1856– 1859:

Stoinbügerl, Steinbühel, je poměrně vysoký vrch u Neukirchen-Balbini. Nahoře stojí jediný vysoký strom, hrušeň, který je při jasném počasí vidět až z pohoří Frauenberg u Ambergu; je už velmi starý a má suché větve, nesmí se ale porazit. Tento kopec je provrtán chodbami; jedna taková ústí ve sklepě pivovarníka Schießla [dnes Schießl-Hof], je asi 3 stopy vysoká, 2 stopy široká, nahoře klenutá. A tam bydleli trpaslíci, kteří za zbytky jídla vykonávali různé domácí práce, především umývání nádobí. – Podobný „loch“ je i u Wolfů. [Tím se nejspíš myslí dům „beim Fuchs, Dirscherl; dnes Fronauer Str. 10, Stubenrauch]

V r. 1879 zmiňuje neunburgský badatel Georg Dorrer podzemní chodby v kronice Neunburgu:
Steinbügerl, Steinbühel, je poměrně vysoký vrch u Neukirchen-Balbini. Nahoře stojí jediný vysoký strom, který je při jasném počasí vidět až z pohoří Frauenberg u Ambergu; je už velmi starý a má suché větve, nesmí se ale porazit. Tímto kopcem vedou trpasličí chodbičky. Jedna taková údajně ústí do sklepa pivovaru Schießl. Šel jsem do tohoto domu, kde mi majitel ve sklepě ukázal „loch“ ústící ve stěně, který měl na výšku tři stopy a na šířku dvě stopy, před otvorem ale stála velká kamenná káď se zelím, kterou nešlo odsunout, a tak jsme si do chodby mohli jen s obtížemi posvítit. Sluj má skalnatý sukovitý strop skoro jako jeskyně, nebylo vidět příliš hluboko. Ten muž mi ale řekl, že chodba je hluboká a najednou se rozšiřuje jako vnitřek pece s dvěma postranními odbočkami; než postavil káď před otvor, dostal se prý až na začátek těchto postranních chodeb, dále se ale neodvážil. Ve válečných dobách si předchozí majitelé domu do sluje údajně ukrývali své cennosti.