Historie Schießl-Hofu
Rodiny Schießl, Winkler a Ruhland
Schießl-Hof byl minimálně od roku 1712 v držení rodiny Schießl. Johann Georg (do r. 1712), Jacob (do r. 1747) a Daniel Schießl (do r. 1792) byli sedláci a v Neukirchen-Balbini vykonávali i úřad starosty. V r. 1792 usedlost převzal synovec Paul Winkler z Etzmannsriedu. V letech 1821–1854 následovali Franz Winkler (oženil se s Annou Marií Mayer z Fuhrnu) a v letech 1854–1882 Johann Winkler (oženil se s Catharinou Brandl z Haslarnu). V roce 1882 získala statek dcera Anna Maria Winkler, která se v r. 1885 vdala za Stephana Ruhlanda z Rackelsdorfu. Po jeho smrti spravovala nemovitost jako vdova od r. 1912 do r. 1930. V r. 1930 majetek předala synovi Johannu Ruhlandovi (1900–1995). Ten si v r. 1930 vzal za manželku Barbaru Winkler (1902–1943) z Großenzenriedu; z tohoto manželství se narodily dvě dcery: Maria (1932–2010) a Anna Katharina (1940–2016). V r. 1946 se Johann Ruhland oženil podruhé, a sice s Marií Plößl (1912–1999). Manželům se postupně narodili tři synové: Johann Baptist (1946–1947), Peter (1948–2015) a Karl (1951–1957). Karl se v roce 1957 utopil na dvoře statku v jámě na močůvku. V letech 1970/71 přestěhoval Johann Ruhland zemědělský provoz na kraj města; v r. 1972 pak předal majetek synovi Peterovi. Johann a Maria Ruhlandovi pak dále žili na Schießl-Hofu na vejminku. Svobodný Peter Ruhland po smrti matky zdědil Schießl-Hof, který zel mezitím prázdnotou, v roce 1999. V říjnu 2014 ho v dezolátním stavu prodal obci.
K historii výstavby
Obytná budova je čtvercový jednopatrový dům s polovalbovou střechou v tradičním masivním stylu. V podkroví je upravený prostor (se srubovou světnicí v provedení z jílu a nepálených cihel, částečně oddělený jako hrázděné zdivo). Dům má sedlovou střechu s půdou (vaznicový krov). Dům má dva staré komíny. Budova je částečně podsklepená. Ve středověkém sklepení s klenbami se nachází studna. Tento klenutý sklep ústí do zmíněných podzemních prostor. Do roku 2019 neměla obytná budova koupelnu ani WC. K usedlosti patřily dále přístavba zřízená v r. 1872 (bývalý ovčín a konírna) s jednou místností v patře (od r. 1952), klenutá stáj z roku 1872, jakož i stodola z roku 1841 se starým pivním sklepem. Latrína se nacházela na dvorku u jámy na močůvku. V kuchyni a v obytné místnosti byla kamna. Dům měl dvě přípojky na studenou vodu.
Schießl-Hof průkazně třikrát lehl popelem: 1779, 1797 a 1841. Po posledním požáru byla nová zástavba provedena s mírným odsazením od původní budovy. Ve stodole je na jednom z trámů dosud znatelný nápis F1841W (zkratka Franz Winkler). V r. 1872 byla postavena nová stáj; na dveřním překladu je čitelný nápis 18JW72 (zkratka Johann Winkler). Z dalších třech stavebních úprav jsou ve státním archivu v Ambergu ještě uloženy projektové plány: V r. 1880 byla vestavěna obytná místnost, v r. 1939 bylo zvýšeno podkroví nad stájí a dřevníkem, kolem roku 1952 byla rozšířena konírna a nad ní vestavěna jedna místnost. V době Druhé světové války docházelo pouze k drobným stavebním úpravám. Byla osazena dřevěná vícetabulková okna s parapety; počátkem 60. let byly částečně obnoveny vnitřní dveře a chodba obložena dlažbou Terrazzo.
Právo várečné
Schießl-Hof měl jako společný pivovar právo várečné. Právováreční měšťané mohli vařit pivo ve společném pivovaru (dnes dům hudby). V katastru se v r. 1842 píše o občanech městyse Neukirchen-Balbini, kteří vykonávají své právo vařit a šenkovat pivo, toto: „Hospodář Franz Winkler: obytná místnost a šenk se čtyřmi okny, 20‘ (stop) dlouhá, 20‘ široká, 8‘ vysoká, vedle spíž 11‘ dlouhá, 11‘ široká, 7‘ vysoká; vlastní 36 věder na sudech, zničeno při posledním požáru. V domě hospodářský sklep 15 dlouhý, 10 ½ široký, 7 vysoký; vedle i sklep pro šenk, kde se skladují jablka 19 ½ dlouhý, 15 široký, 7 ½ vysoký. Pod stodolou: předsklepí a spilka 10‘ dlouhá, 14‘ široká, 8‘ vysoká; vedle toho pivní sklep 25‘ dlouhý, 14‘ široký, 8‘ vysoký.“
Havarijní stav a záchrana usedlosti
V roce 2003 podal Peter Ruhland žádost o demolici chátrajícího obytného domu. Rada městysu tuto žádost na svém zasedání 12. ledna 2004 jednohlasně schválila s podmínkou, že bude na jeho místě postaven nový dům, který ten starý adekvátním způsobem nahradí a bude dotvářet siluetu místa. K tomu se v říjnu 2004 připojil úřad zemského rady, kdy se navíc stanovilo, že klenutý sklep s podzemím, jakož i stáje s tzv. českou klenbou se musí zachovat. Celý záměr tak uvízl na mrtvém bodě.
V roce 2010 navrhl předseda krajanského sdružení Karl-Heinz Probst na zasedání s tématem „Obraz místa, krajina a rozvoj venkova“, že by se měl městys pokusit odkoupit budovu Schießl-Hofu, která byla od roku 1999 neobývaná, a tuto využívat pro kulturní účely (jako je muzeum, obecní archiv apod.). Obecní rada tento návrh uvítala. V říjnu 2014 městys památkově chráněný dům, tři vedlejší budovy, jakož i pozemek získal za 50 000 Euro. Začaly dlouhé a částečně i obtížné diskuze a jednání o revitalizaci usedlosti z hlediska konceptu dalšího využití a podpory.
Financování
Rekonstrukce a přestavba usedlosti na centrum pro výzkum podzemí byly spolufinancovány Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a Svobodným státem Bavorsko. Opatření s rozpočtem téměř tři miliony euro bude sloužit udržitelnému rozvoji funkčního prostoru. Dalšími podporovateli jsou - Fond na odškodnění a podporu opatření památkové péče, Bavorská zemská nadace, okres Horní Falc a Zemský okres Schwandorf. Stavební práce byly zahájeny v červnu 2017. Na podzim 2019 bylo na Schießl-Hofu otevřeno Centrum pro výzkum a archeologickou dokumentaci podzemí.

